The Emotions collection (2012 – now)

 

      This series of paintings represents great life stories of prominent figures in the history of mankind. Individual Life paths of individuals that influenced the whole society. Historically significant personalities that changed everything or much in the lives of individuals, families, nations, ethnic groups or the whole of humanity.

       My paintings in the collection of emotions tells the story of the emotions and feelings, about good and evil, yin and yang or action and reaction. Each painting is dedicated to a personality that for better or worse influenced history. Inventors, conquerors, scholars, artists, philosophers and philanthropists but also politicians, leaders, dictators and killers. Their actions and their opinions, decisions, inventions or creations.

      On these pictures you can find many symbols that have a specific meaning and continuity. Show the corners of the soul, character, behavior, and the inner world of giants. Statically represents a moment when this person realized how important is this moment.

 

————————————————–

The Emotion no. 1

Shaman Atahualpa sees the end of Inca Empire

Andy Reiben - Shaman Atahualpa sees the end of Inca Empire; mixed media; size 200 x 150; frame is handmade and part of the picture; available/price on request

Tímto obrazem, který jsem nazval „Šaman Atahualpa vidí zánik říše Inků“  (Shaman Atahualpa sees the end of Inca Empire) jsem chtěl představit silné emoce zklamání a vzdoru ve skutečném příběhu lidských dějin. Odehrává se ve městě Cajamarca roku 1532, v Peru, v samotném srdci mocné říše Inků.

       Incká říše (Tahuantinsuyo nebo Imperio Inca) byl státní útvar v Jižní Americe na území dnešních států Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny. Kulturně rozmanitá, pozoruhodně dynamická civilizace, která si drtivou vojenskou a ekonomickou silou vydobyla moc nad podrobenými etniky. Vyspělá a přesto velmi mladá říše, která existovala  pouhých sto let a v nezdolné víře ve svou sílu vzhlížela k budoucnosti prosperity a svrchované moci. To vše až do roku 1526 kdy k břehům bájné říše zlata zvané Eldorádo a dnes známé jako Peru dorazili ještě krutější a civilizovanější dobyvatelé –Španělé.

        Inkové vytušili sílu protivníka a proto španělské vojáky vedené ambiciózním conquistadorem Francisco Pizarrem vždy uplatili, když jejich lodě naplnili zlatem. Španělé jim na oplátku přivezli z dlouhých plaveb k jihoamerickým břehům mnoho nemocí a tak ještě dříve než stačili skutečně pořádně vstoupit na pevninu, tak už drtila říši zkázonosná epidemie pravých neštovic. S jídlem roste chuť a při jednom z návratů se už Pizarro nechtěl spokojit jen s tím co unese, ale chtěl získat vše. S pouhou stovkou vojáků se vydal 16. listopadu roku 1532 do města Cajamarca, kde však již na něj čekal se svou armádou čítající 80.000 mužů císař Atahualpa. Neohrožený bojovník, vojevůdce nejsilnějšího vojska na celém západě jižní ameriky, mocný šaman zrozený v horách a lesích neprostupné země pověstí, bohů a bájí.

        Osudový moment setkání dvou civilizací však neskončil drtivou porážkou Španělů, ale naopak jejich výhrou. Mocná a silná armáda v čele s hrdým Atahualpou se ve strachu a překvapení vzdala střelným zbraním a koním, které nikdy neviděla. Klíčové rozhodnutí nad budoucností vlastní civilizace měl ve svých rukou právě Atahulpa. Po vyjednávání uvěřil slibu, že za ústup získá tyto mocné zbraně a sám neozbrojen se vydal za španělskou skupinou k samotnému Pizarrovi. Zde, daleko od svých vojáků byl přepaden a zatčen. Zákeřný podvod byl však dvojnásobný poté, co slíbil Pizarro Atahualpovi, že jej propustí a Inckou říši opustí, když dostane zlatý poklad, kterým bude naplněna celá místnost až po strop. Atahualpa svou část dohody splnil, když nechal místnost zahrnout zlatem a šperky. V zápětí byl však odsouzen a v Pizarrově nepřítomnosti popraven. Historicky vzato tímto momentem oficiálně zanikla říše Inků.

         Moment ve kterém se ocitá císař a šaman Atahualpa na obraze před Vámi je ohromnou spletí lidských emocí a dojmů. V tuto chvíli pochopil, že jeho rozhodnutí vyjednávat bude nejen jeho smrtí, ale koncem světa jaký znal. Od dnešního dne již všechno bude jinak. Jeho nitro prožilo ve vteřině největší bitvu mocné civilizace. Stav pokoření, ponížení, podvodu, odpovědnosti a chybného rozhodnutí nad osudem 20 miliónů Inků, panenské přírody a ohromného movitého, kulturního i duchovního bohatství. Moment, kdy silný potká silnějšího. Kdy lstivý potká lstivějšího. Je ztělesněním prohry člověka a civilizace. Zároveň však odvahy a síly přijmout a vykonat rozhodnutí hodné vůdce, neboť svou kapitulací možná více životů uchránil než zmařil nesmyslnou válkou.

         Atahualpu jsem znázornil jako šamana v harmoniii s přírodou, která jej obklopuje, prostupuje a spoluvytváří. Je pro mě v širším smyslu duchem všech lesů a hor, zvířat a květů. Mocnou a zdánlivě neohroženou silou, která jen napůl vystupuje z větví tmavého pralesa. Stojí však v němém údivu před armádou žíznivých a nenasytných, rozežraných nestvůr, které nemají úctu a respekt k ničemu a nikomu. Doufá, věří a tiše vzdoruje.

 Ve skutečnosti je však neporazitelný a nikdy se nevzdá!

————————————————–

The Emotion no. 2

Sad conqueror Robert Scott sees the end of big dream.

Robert Falcon Scott (1868 – 1912) byl britský polárník, který podnikl dvě expedice na Antarktidu a stal se pro celý svět hrdinou a symbolem vůle obětovat pro svůj sen i vlastní život. Antarktida je v mnoha ohledech naprosto nejhorší místo na zemi. Silný vítr, hluboké mrazy, náročný a proměnlivý terén. Po 12 letech příprav se v roce 1911 vydal pěšky společně s dalšími 4 kolegy k jižnímu pólu. Dlouhá léta snil o tom okamžiku, kdy jako první vztyčí vlajku na nejjižnějším místě celého světa. Až k jižnímu pólu to bylo 1.300 km a někdy dovedli urazit za den sotva 16 kilometrů. Ve velmi extrémních podmínkách zemřeli postupně všechna zvířata a proto museli polárníci zásoby v silném větru a mrazu táhnout sami. Když po velkých útrapách dorazili až na místo, tak zjistili, že nejsou první a již zde jedna vlajka stojí. Norský polárník Roald Amundsen, který měl lepší vybavení, načasování a podmínky se tam dostal o pouhé 4 týdny dříve.

Scott prožil zdrcující porážku vlastního snu a slibu, který dal své vlasti. V naprostém vysílení a stále horším počasí se výprava vydala na cestu zpět. Postupně jim docházely zásoby a měli četné omrzliny vysokého stupně. Několik desítek kilometrů před základním táborem je stihla silná bouře a museli přečkat v malém stanu. Na tomto místě také všichni umřeli. Často se říká, že příčinou smrti bylo naprosté vyčerpání a špatné podmínky. Ve skutečnosti však deník Roberta Scotta odhaluje, že se polárníci společně rozhodli na pólu zůstat. Jeden z nich již několik dní předtím sám odešel umřít do mlhy a bouřky. Samotný Scott by možná byl schopen se ještě navrátit, ale zanechat zde své zesláblé přátele vnímal jen jako další velkou prohru se kterou by se nedovedl nikdy vyrovnat. Jeho životní sen se s neúspěchem rozplynul. Po tolika letech příprav a nesmírném úsilí by se vrátil do vlasti jako poražený. Rozhodli se spolu jako přátelé zůstat v zemi nikoho.

Robert Falcon Scott a jeho kolegové se však v reálném světě staly skutečnými hrdiny a on sám je po generace vnímán jako symbol nezlomné vůle, vnitřní síly a hlubokých lidských hodnot. Jeho jméno si historie pamatuje stejně jako Roalda Amundsena. Scottův příběh je však mnohem silnější a známější. Je inspirací a dodává lidem na celém světě vůli snít a za své sny bojovat.

Obraz vystihuje Roberta Falcona Scotta v posledních vteřinách jeho života. Odevzdaný, ale hrdý výraz ve tváři. Nůž a vlastnoručně vyřízlé srdce symbolizuje svobodné rozhodnutí ukončit vlastní život. Jeho tělo se od nohou rozplývá v mrazu, který jej přijímá ve věčný spánek. Na hlavě má velkého šneka jako symbol vtíravé jistoty, že jeho mysl by již navždy tížila myšlenka, že byl příliš pomalý a od splněného snu jej dělilo jen pár dní. Kolem něj je sněhová bouře v podobě tisíce malých nožů a hvězd, které na něj padají. Čtyři letící ptáci v pozadí jsou Wilsonovi Buřňáčci, kteří jako jediní okřídlení letci dovedou žít v krutých mrazech jižního pólu a symbolizují Scottovy čtyři kamarády, polárníky a vědce. Edward Wilson, Henry Bowers, Lawrence Oates a Edgar Evans. Všech pět duší zůstalo se svým snem v krajiné dálného jihu.